Fénix

Pán z nebes vyžehnul na zem ohnivého muže a řekl: "Je ti dáno být zrozen a shořet sám sebou. Rozuměl jsi mi?" do posledního slova to, co už dávno víme. Sebesíla plyne ze spalování duše. Ani mi neřekl, jestli to, co jsem já, je oheň nebo popel.

- jiskry v očích?

Včera jsem zavraždila ohnivého muže.

Jiskry odletěly a zbyla slizká hladina ledovce a oceánu. Ještě mi hoří prsty. Rozpustím se? Rozsypu se? Ale ruce se cestou k zemi přece ještě pokusí tolikrát zachytit nevinných, že možná povstanou jiné ohně a sežehnou mne. Žít i spálit. A co kdyby? A já jsem fénix, který se zrodí z popela. A možná jsem popelavý prach a mám jím být. Je mi to dáno. Být zrozena a shořet sama sebou.

Jednou budou ta zažehnutá světla pochodní kolem mne tvrdit, že jim bylo dáno shořet a že je na zem seslali.

A kdo jsi ty, pane?