Bezmocná

Máš krásný nohy,
dlouhý a hebký a
lesklý oči mnoha pohledů.
Mně dáváš darem
jen ten nevšímavý.
Uvidíme,
má namyšlená krásko,
kdo se bude smát...
Svírám v dlani
jeden z tvých kotníků.
Vzpíráš se
marně.
jsem silnější než ty.
Kosti máš jemné,
jen pohladit
a stisknout.
Zvláštní, jak neslyšně
se na kusy tříští.
Nikdy nic neřekneš.
I teď si tvůj nářek
musím domýšlet.
Do posledních chvil
mi tvá vzpoura
kazí radost.
Jen se zmítej
pod mými prsty.
Když z tebe, maličká,
vymáčknu duši...
Pokojem voní
černá káva.
A já smývám z dlaní
krev tvého bytí.
I zbytky
osmi
pavoučích nožiček.