Ochromené procitnutí

Občas se podaří

si zpřetrhat okovy všednosti.

Oči se rozevřou tíhou nočního nebe,

jež hlubokým výdechem

odhazuje hvězdy

do našich zornic.

Čelist klesá k zrnkům písku, kde

ji omývá vlna údivu,

odnáší

náplavu řas.

Film zamrzá,

stříhám, lepím

koláž z šumění listí

mračných pár

paralyzovaných myšlenek,

celým tím klišé.

Dere se pokus

vstřebat

velikost obvyklosti,

ale z beznaděje

smetu vše do šuplíku

a veškerý úžas

vystřídá odpor.