The Last Ride

Jsi tu někde kde máš potřebné artefakty na cestu cestu
Sbalme si hlavně volné vpády do tělesných kapes
Lety v kapsách,
Mám odplivnuté odpadky,stále u sebe
Mohl jsem je lépe ukrýt před slovy

Nevadí,,,mi,,,,to+,,,,,+toto

Své-volně dloubat do krajů neznámého.
Mosty vibrují,otřes příjemný pavučinám.
Ony se páří se v síti svých snů
daří se jim kalit nepoleptaná lana.
Namotá pohybu už v závětří
V síle si představit obraz do jehož průchodu se vejdu,
jednou řasou už před okraji vyplavenosti povšimnutí třeba
jsem možností vnímat?
tázací,neptám se ale,,

To světlo nějakých zraku,
poprosit jestli mohu,,
S maX+min odevzdáním do pádu
k prohoření,rozfoukané slzy křídly.
k nebeským žebřinám sehnout

Jak stavět bez doteku a přitom
Znovu prožít

Prvně se opít s pradávnou ,,,,,, i dnešní sirku
Stále je dechem ohně jediné miluji bez popelavé stopy.
Říkám jí jsme smíšený s prachem opuštěné cesty.

Tak tam chci pěstovat právě tady
jsme i pod hladinou hořících živosti,
lovit stopy ktere se ne nechávájí polapit
obrazy na spáleništích.

Bez vzduchu tam byly požáry,hořící jádra.
Kouře bublin z povrchu jsou mi schodem.

Ale otisk kroku vy-kreslí pouze jedinkrát
Avšak čímkoliv si přeješ kde si roztrhnout
srdce o rty
Stiskni se a prostup do ohně slunce.
Hořet je přirozené především tím vším
Kde ti slzy utečou směrem k zemi
Blíž ke mě?

To nám tady zvlhlém zrakem do citu očních potrav
jakoby jsem to co vidím
vypálené vesnice za úsměv
usměj se,usmívá se pak i Roman.
:)X(:

Hned-le může se vyrazit,půjdeme spolu
Procházím(e /?.,,) se a tančí mé nohy do kroků
Razítka na tváře stopy
I brýle se hodí před stíny světla unese co tuši.
Kam se nešlape,je snad vidět.

Pohlédnout samotou vzduchu v zrcadlení s nejpěknější
Volně kutálet pět korun.
V vě/trn/ém doteků polibk miluji tě .
I am yours

Vystřeluje mi to mozek z hlavy,za mě na zdi ale zdravě
Clony světel nevidím nebo se jim nedivím.
Listy jsou čímsi pokapané asi barvou dnešní noci.

Jsem-ly třeba k smíchu splnil jsem
pokračuji mluvením jazyka směšných oči
až se mi při poznání smíchu začaly červenat


Stávám se jejich talkrem
jsem jím už dět+SS+T+ví

Oni usedají pod hráze krajin nezarosteš
mezi vrstvami stěračů
i s nebeskou neprůhlednou
Vidime se?

Já tě vidím jak žiješ ale nedokážu tě barvami hladit,a cítím to žiješ
neznáme se nebo jo?Je písm(en)+em=X+Y
tvůj pokoj v mé tváři
Kdo žije za ní,řekni?
Světlo se rozsvítí
jestli vyroste mu kvítí za kořen se chytí
vylije se do hřbetu novin

Kde Květiny se vždy rády otočí
S hořící hlavou nejvyšší
Je mezi námi tady s námi
i to vytlemené ze svých tváří
Připadá mi to že si spaluje hlavu při těchto drhnutích se rohem
v noci mě tma nemohla spatřit
Ani ty
když jsem byl stromem do jehož těla
někdo tupým nožem vyryl symboly svého jazyka.
Příliš netlačil ani neslintal
ale mě ty jizvy pálily když jsem svlékal svoji kůži na zimu.

Zapálené sirky jejichž uhlem kreslím do kouřů listu
kresby příběhu však se tiskne na rajská těla
nezkrotně jejich šaty.

Jejich neviditelné světy jsou tím hábitem
v těchto zimních časech
Popište se čímkoliv si tundrou květin bez hlavy
povíš mi?něco?,,chceš-li?
Cokoliv?

Mluví se tichem do neprozkoumaných
hlubin i výšín současně
Záře se pojídá zde
Slunéčko šplhá za námi
směje se i na svůj nevyhnutelný stín
.
Až se smíchem se směji v obrazu
popadají za rám svého břicha že by utekli
Step by step come with me to space
já tě ale nehřeji močí
neuspal smích ani jeho větve nezvraceli semena.

Zákázal jsem si zákáz tím že jsem si vytetoval tebe
ne)zamotal se uzel svazků
Opět nelze přestat,vše je to však pouze útěk před tebou.
byly jsme pod kobercem porostů našich podob,nepoznaný?

není známo kdo tak to tvořil
bez předmětným bylo jeho i jeho
a z toho se nesere na chodník.

Natolik se my vpíjej bez pláště barev do plátna papíru
do mě přišli schovat před zrakem slunce i jeho nezapočatých cest.

Hladila jsi mě i můj jazyk s pihou.
On tě+tebe
V+ní/+má
ta(:svoje)+tvoje subůdolí.
připravena k ulomení sněžných lavic slz
.
(Ne!-zasychám uvnitř sliny to z mě vyteklé vhazuji do oblak
tvých řek tvého vyholeného těla i v naší matičce zemi se svíjej
avšak není povědomý žádný suk nebo vokno okna.
oko+jehož barvy mě ztrhávají tkáně ze stínu
vyprávějí o čem ale gumo?
Já nadále mluvím v vbarvách vody
přitom slovo mě spálilo jazyk
o těch pár tvarů
že mu vyšuká-vám sourozence do vět i do sebe a především i do tebe
Neptám se tě ani sebe jen oznamuji furly,,poivídeju mi
Pohlédni za svoji hlavu,,,je tu někdo?

V poznání smíchu stal jsi se talkerem?
Umluv mě do spánku,,,,já ti zazpívám
z lucidních probuzen ke spánku
probuzeným
kdo ví?

jestli nespíš ty?nespím já nevíš ??

Vím že nic nevím

Vědění o svědění dění
Škrábu ho zuby a líbám se s tvými rty.
Nevinné nervy nechávám neposkvrněné
Neznají tmu ani tmu světla pouličních světel
bez plátů vosku
Pod ní
se nedívám pouze do její jeskinky:)x?

L+Y=ass of us=hangs
in hands build it me to the
Kde se kanály oslavují po pracovní cestě
Slova jako přeteklé kanály světlem

Když květ je vláčen pod hladiny zrcadla
jsou dotekem jeho opuštěné listy.
Už se jimy nedá dýchat ke všemu bude zima nebo ne?
Vyčtu si tě v prostoru když se mi zvlní oblaka.

Vě(ra)+(no)vá+vám vám tobě

i nikomu
mnoho svých sil do chvil
kde je potřeba pohladit tě po tvářích
když ses topil dojdu ti po záři pro tvoji bublinu dechu.

Kde nejsme žaláři nejsme ani lháři snad Žháři
poznaných sirek v krabičce
v těchto X neznámých ve svíčce u stolu
Až se rozteču,stvořím si další voskové blány.
tak jsem asi sám botou,nevázanou na noze
šmrdlám pod lavičkou.

slina mě nechtěla opustit
tak jsem ji dveře otevřené otevřel
Můžeš ale věřím v to že věříš v to
Mě tvoje hypnotické očí na poušti dlaních
topilo ve mě samotném i v tvém příkopě

jsem v oku jakoby kdo byl v tom dolíku jako bez barvím.
Duha mi vykradla barvi z očí
proč mi vyhodíš barevnost zraků i mě i svůj otisk.
Hoříš si i třeba v kapse bez oděvu.
bez šatů beze všeho
Neni potřeba brýlí? k čemu prostory
Když pro tebe se drtě naleznou
i kdyby tu nebylo už žádné opíratelné hmoty krokem.
To pro ní strkám myšlenky okolo její halenky
jestli mi otevře svoje povolenky mám tu nejvolnější dovolenky
hladit pouze dvě tváře nejsvobodnější holky
Jazykem piluji její pod kolení jamky oněco víš
i bez tebe?:(
Dokážeš žít beze mě
umím to ale mrzí mě to
to je pak bez tebe smutný klaun hledá si červenej nos
I když se nestidím se v sobě
ani neprodávám svoje dary pro vás všechny
Darem jsem ti já i se svojí nevyslovenou.
Řešit si svoji proti tvář
Pěstoval bych si na zahradě tvoje zhmotnění
Vím že zahrady jsou tady mezi námi
Touto Planetou ze+mě.
Miluji tě a chytnu si tě i za rohem kde není vidět
nebot tam slunce nedosvítne tam tě ochranuji i když tě neznám
Žiju pro tvé vlasy kde každoej křechkej slepuji slzou našeho prvního spatření
tvé obočí tak mě chrání jeho fauna tančící víly kterou jsi

Prodírám se tvýmy mangrovy

Věřim že jednou přijíde den kdy dojdu k divokým u utesu
Den kdy mi přijdeš do cesty kroků jeden krok dne
spatřím tě snad přeju si tě,
chci tě,
budu tě mít,,jednou
Prodřu se k tobě dnem i nocí se trhám o trny
A jak tak přibývá řezných ran stávám se sylnější vím že se k tobě přibližuji
i když mě to řeže že je má kůže těžko snesitelná
avšak občas při odpočinku tě vidim jak si tančíš po svích prstech s květinamy
Které pálím v ohni večer je mi bez tebe zima

Já ti pálím květiny v tomto ohništi aby se ti v kouři promitly jejich krásně a milujicí barvi květů.
Jako by ti na tvém obzoru něco kreslilo pocit tak i signalní kouřové signály
že se ktobě blíží ten kdo bude v tobě žit.
Snad se o tebe dobře starají hlaději ti tvé ospale stráže aby se
už živý jak mi tu o nich zvěř vypraví že existuješ
Objevím se v oku tvém shmotněny jako ten co si pro tebe přišel,abychom mohly v sobě všechen náš čas spálit.
než spolu z útesu kutálet se či poletíme s tou křehkou z ůtesu
do naších očí žít i v nebitím na vždy tě líbám a držím za ruku i v sobe

V tom druhém oku mě uvidíš jako toho kdo si nechal pro tebe ztrhnout kůži z těla roztrhala se o trny cest
Zároven ji pro tebe zašil jako jediná deka když spolu pozorujem hězdy
vcházet do našich společních očí kterimy se spolu milujem v západu světla našich těl
v obzoru spolu tančíme divoce že půda pod námi hoří.
Ví jak křásně tancuješ jakoby o ztrátu nohou i těla stejně víš že se najdem
strážíš mě a hlídáš přežily to co se v kůži dvou hlaveho hada či jeho nosiče.
pěstuješ svojí lásku že cítím teplo prokrvenosti svého těla
vím že mě voláš že si květinou co si mě ve svích výrustcích představuješ snad?
Třeba jsem to právě já?

Kdo ví
Tak y tak vím že ještě těla máme
abychom je mohly spolu slučovat do všech přožitých chvil
našich dnů až je nebudem litovat
a on se práwě ted k tobě blíží neuhasitelným nezdolnym krokem se brodí vším
Vzít tě za ruku odejít společně za obzor
Vo roztrhany trny cest. budu stávat abych ti krví značil
Vímže tančíš abys mi těmi otřes zpívala kudy mám jít a kam nešlapat.
jejich barvy za
Zamrzlou krajinou kde i kdybych musel zmrznul by abych došel k tomu divokému útesu
jak mi v očích tančiš na své louce
Květy co tu pro tebe mam
právě ten jedinej a jedinečnej den kterej mě nenechá,neopustí
pro tože tě chci
před stínem měsíce tak každý den sebou

Promluv ke mě,,,,,,??
Máš někde sebe i času?
Budeš ty to mojí.???

Nekoušu jenom kdyby sis přála jazyk bych si utnul vo tebe
nechal ho pro tebe k popsání

Nikam nejdu ne s pihou avšak zrovna brouzdám tvým městem
Můžeš mě zahlédnout ale nedívej se mi do očí
zrovna se procházím se v krajích v tvejch nejhlubších ale nekradu ani se tě nedotýkám?
Přitom jsem se v tobě nastěhoval jsem se do tebe dovnitř tebe
Musel jsem vlézt oknem možná bych chtěl jít do sklepa
ale jenom s tebou za ruku za naše jazykysvázaný v nás
Začal bych asi brečet krev a tmu Vnímám jak kdo si,,,?
běháš mezi písmenky
mezi slovy i mezi sebou i my to o sobě víme.
jako v polévce bez
však okem kojotů
oni vijí k měsíci.
Bez ůplnku vlastní srstí si omotat
Já se přidávám k jejich zpěvům nechávám se s nimy trhat
když náš hlas se odírá o stromy a skály
už dávno jsme jedno tělo Děkuji ti,,,
Kdo si? když jsi kdo?
snad tím kdo se neptá???
Neptám se však avšak?

:)@(:

R9+X+Y= space for together hang me in spirals
wings in your burnings face
catch me if you can?




time in future=future has coming s now,,,