PORYVY
PORYVY
Anotace: @&@
PORYVY
poryv větru
rozhrnul nečekaně vrásky na jeho čele
a odhalil úsměv
který tam kdysi zapomněla maminka
při posledním polibku
těsně před tím než dospěl
tak dlouho jej od té doby hledal
lámal si hlavu
kam se jen mohl ztratit
mračil se přitom do zrcadla
takže mu ho pokaždé zakrývaly vrásky
jak vlny na hladině
kterým právě ujel parník
až ten poryv větru
před výlohou
za níž ožila figurína
a on se zapomněl mračit
na svůj odraz ve skle
maminčin ztracený úsměv
se na něj z hladiny let zase usmál
zahlédla ho i figurína
a musela se usmát taky
a tím jak ožila
mohla vystoupit z výlohy na chodník
vzít ho za ruku
a mlčky ho za ni vést
přičemž druhou rukou si přidržovala sukni
v tom protivětru
který mu stále víc odhrnoval vrásky z čela
až mu tam žádné nezbyly
zůstaly po nich jen samé nalezené úsměvy
které jeden po druhém ožívaly
stejně jako ta figurína
a pokud nezemřeli
smějí se spolu dodnes
v každém poryvu větru
jakmile mu nastavíte tvář
Praha 19.2.2017
https://www.youtube.com/watch?v=0kNGnIKUdMI
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Maminčino kouzlo... miluju dobré konce a z nalezených úsměvů mám obrovskou radost!!! Nádherné. ST. :-))
19.02.2017 09:01:50 | Iva Husárková
krásné fantazijní...zpět do reálu mě strhla až poslední sloka (trochu škoda) protože, jestli nezemřeme budeme číst dodnes ;-)
19.02.2017 05:21:58 | Malá mořská víla
:-D Tak pohádky mají mít podobný konec, ne? Když mi naposledy nenadálý poryv větru obrátil tašku s plasty vzhůru nohama přesně ve chvíli, kdy jsem ji chtěl vysypat do kontejneru, a já se aspoň část rozptýleného obsahu snažil pochytat (s větrem se dost špatně závodí), tak jsem ten smích opravdu slyšel... :-))
19.02.2017 17:30:58 | Amonasr
věřím v pohádky i bytosti oživlé v nich...je skvělé neztratit dar fantazie :-)
20.02.2017 04:18:10 | Malá mořská víla