PŘIJDU HNED

Ahoj Pepo. :O) Si tu jen tak brouzdám a zaujal mě název tvého dílka, ba co dím mě přímo praštil do očí. Přečetla jsem, napsáno máš krááásně, též někdy mívám cukání aspoň na chvíli od všeho odejít a hodit si ujetou sobotu, nebo třeba pátek pro Robinsona. Tím se asi nikdo z nás, napříč všemi kontinenty, jeden od druhého zas tak moc neliší. I radikální islamista si někdy pustí Přátele v televizi. No nic, blbé přirovnání. :oD Ale díky tvému názvu a vlastně kdykoli vidím podobný nápis oběšený třeba na výloze, nebo jiném pracovišti, vzpomenu si na stejnojmenný film, jakožto milovnice filmů pro pamětníky, se Sašou Rašilovem v hlavní roli. Veselá komedie o neobvykle ukrytém dědictví, na pohled první. Na pohled druhý, hlubší, skrývající tragedii jednoho bezmocného člověka a těžkou práci přátel herců kolem NÍ. Myslím postavu domovnice paní Koubkové, kterou tehdy, vlastně jako svou úplně poslední roli, ztvárnila a naprosto skvěle herečka Anna Letenská. Protože za branami filmového studia už na ní čekala smečka gestapa. Pořád vidím tu scénu, jak se s ní Svatopluk Beneš, coby nadaný vědec a vynálezce loučí na schodišti a ta scéna je tak veselá a plná naděje a víry v budoucnost, že je musím oba za ten výkon obdivovat, když si uvědomím, co asi v té chvíli oba cítili doopravdy a vůbec všichni co se na filmu podíleli. Je zvláštní, co v člověku vyvolají pouhá dvě slova a co se do nich vejde různorodých emocí PŘIJDU HNED. A tebe zdravím a děkuji za podnětné připomenutí. :O)

16.05.2017 14:58:01 | Tichá meluzína

Milá Blanko, sice se tu objevuješ čím dál řídčeji, ale když už, tak to stojí za to :-) Díky za moc pěkný komentář - vidíš, tahle možná souvislost mě vůbec nenapadla, s o to větším zájmem jsem si o Tvé asociaci početl. Já už ani nevěděl, že se ten film tak jmenoval, osud Anny Letenské ve mně ale vždy vyvolá mrazení a svíravé pocity. Byla vlastně jakousi výstražnou obětí nacistů všem ostatním filmovým celebritám té doby a jako jediná herečka tak německou okupaci nepřežila. Stejně mrazivé je, že nikdo z těch, kdož se tehdy radovali na slavnostní premiéře filmu, netušili, že ta, která tam s nimi nestojí, byla už před třemi měsíci nacisty zavražděna. Je dobře, že jsi ji připomněla - na podobné osudy a jména těch, kdož přinesli oběť nejvyšší, bychom neměli nikdy zapomínat. Zvlášť v dnešní turbulentní době, kdy možná leckdo začíná opět snít o vládě pevné ruky a fašizující tendence se nenápadně klubou znovu na povrch... Asi taky není úplná náhoda, že mnohem víc pozornosti médií dnes poutá dobře bulvarizovatelný a prodejný osud Lídy Baarové, než třeba právě Anny Letenské...

16.05.2017 20:22:01 | Amonasr

...ve mně ta asociace oním filmem taky okamžitě probleskla...a můžu ti říct, že se na ten film nemůžu právě kvůli paní Letenské dívat, protože ji spíš vidím, jak tam mezi záběry sedí s těžkou hlavou v dlaních...na to prostě nemám...ale tvá báseň se mi líbila...

18.05.2017 05:50:34 | Jort

To je zajímavé, že i u Tebe vyvstala stejná asociace jako u Blanky - je to pro mě docela překvapivé, ale rozhodně příjemně, protože je fajn, že i dnes osud Anny Letenské v citlivých lidech natolik rezonuje, ačkoliv už se narodili do úplně jiné doby. Také čím dál víc nepříjemně bohužel vyvstává otázka, jak dlouho ta současná doba ještě natolik výrazně jiná od té tehdejší bude, takže je to určitě i aktuální.

A je také zajímavé (zdaleka ne jen v tomto případě), jak některá slovní spojení mohou kvůli podobným konotacím získat docela jiný význam než svůj původní. Já to psal spíš jako posunutou reflexi na onu šílenou cedulku zavěšenou občas někde na dveřích, kam jsem se s něčím nebo za něčím vydal, a v tu chvíli nevím, jestli tam visí 5 minut nebo třeba už dvě hodiny a zda tam i podobně dlouho ještě viset bude, možná dokonce taky napořád... Ale vítám i tyhle posunuté asociace - každopádně je vždycky fajn a pro mě i důležité, když text ve čtenáři zarezonuje, t.zn. poddá se jeho vlastnímu vnímání a vyvolá v něm jeho vlastní asociace.

Díky :-)

18.05.2017 12:19:26 | Amonasr