DÍVKA, KÁVA A SEBASTIÁN

DÍVKA, KÁVA A SEBASTIÁN

 

 

 

DÍVKA

 

není intenzivnější touhy

než je ta

která se přes neprůstřelné sklo

marně dotýká

svého naplnění

 

ještě teď dokážu pocítit tu závrať

a slabost podlomených nohou

když o sebe tenkrát škrtly naše pohledy při míjení

očekávaném už z dálky

 

bylo mi šestnáct

a té božsky nedostupné

o rok míň

byl jsem stále ještě jenom kluk

ona už ale byla ženou

jež umí svým pouhým bytím

srazit na kolena i muže

 

nikdy víc už jsem pak nebyl

do té míry udiveně a ochromeně zaskočený

svou bezbrannou nepřipraveností

na pobavený Erótův úsměšek

 

x x x x x x x

 

KÁVA

 

 

nejsvůdněji mi kdysi zavoněla káva

při míjení malé kavárničky

v jedné z pařížských ulic

za niž jsem nemohl dát posledních pár franků

co mi ještě zbyly v kapse

ač mi chuť na ni bolestivě sevřela

všechny mé ostatní smysly

po chladné prázdninové noci

strávené nejdřív na lavičce v parku

a k ránu u výdechu z metra

 

bylo mi něco přes dvacet

a tu pařížskou ranní vůni kávy

už asi žádná jiná nepřekoná

 

 

x x x x x x x

 

 

SEBASTIÁN

 

nejsladší sny nám předkládá realita

když do nás bolestivě zabodává

naše vlastní nesplněné touhy

 

kolik v sobě každý máme

zacelených i třeba čerstvých

svým způsobem však krásných ran

 

každý jsme tak trochu svůj vlastní

Sebastián

 

 

 

Slezsko, 4.6.2017

 

https://www.youtube.com/watch?v=BA70QVA2pw4