Sen o jabloni
Sen o jabloni
Anotace: Freude, Freude... radši ani nechci vědět, co bys z dnešního nočního snu usoudil.
Rostla jsem u řeky
a shazovala do splavu jablka
naše nenarozené děti
ty jsi je dole chytal do vrše
chlapce s ještě oteklými víčky
dívenky s promodralými rty
tak něžně jsi je rovnal
do pobřežní trávy
Toužila jsem je zobjímat
ale nemohla jsem se pohnout z místa
a v trýznivém chtění dotknout se větvemi
jejich vlhkých těl
mě napadlo jediné
abys mě podťal
beze slova
jsi to učinil
(Byla jsem šťastná
umírala jsem
se zvláštní patologickou radostí
že ty doktor humanitních věd
jsi na mé přání
schopen
zabíjet)
Komentáře (32)
Komentujících (20)
Doporučit
Tisk
Čtu si dokola, první strofa mě vyvedla z komfortní zóny, teď nevím, kde jsem. Dlouho se budu vracet, díky za text, M.
29.03.2020 19:02:08 | MLADÝ BÁSNÍK
JSOU CHVILE, KDY SE NELZE HNOUT Z MISTA ... JSOU CHVILE MILOSTI ... S NIZ LZE NEST ... LZE UNESTI ... USMEV.Z
06.10.2017 23:15:03 | zdenka
Krásné, opravdu nádherné....potěšilo mne to..
06.10.2017 07:47:30 | Anděl
Přidávám se:-)
06.10.2017 23:33:57 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
štěstí, s tou patologicky známou radostí... :-)))
štěstí, krájené na milimetry...
štěstí, ...
05.10.2017 00:45:47 | zelená víla
Hezký příměr s těmi milimetry, Vílo. Štěstí nikdy do metrů nedoroste...
Děkuju :-)
05.10.2017 09:53:31 | Pamína
Nechceme vědět většinou to, co stejně víme... ;-) Úžasně jemný, ale o to účinnější, sarkasmus kloubící se s patřičným sebeironickým nadhledem a mrazivými spodními tóny... Vždy znovu mě dokážeš překvapit - na to nejde být nikdy předem připravený... :-) ST
04.10.2017 23:36:02 | Amonasr
...kam se hrabe Sophiina volba...i když...k čemu srovnávat...výtečné...
03.10.2017 20:21:26 | Jort
To je zvláštní, milý Jorte, že i Tobě se vybavila válka, podobně jako Phil...
Ale jinak se pod Tvými slovy tetelím jako Danaé pod zlatými kapkami deště :-) Děkuju za ten nevšední pocit :-)
03.10.2017 20:34:11 | Pamína
Jo ..bílé punčochy jabloní hýčkala plodová voda...
03.10.2017 17:33:05 | básněnka
Odložit punčošky?
To se mi věru nechce
když až k nártům stoupá
dezinfekce :-)
Děkuju, básněnko!
03.10.2017 19:11:36 | Pamína
Naskočila mi zpověď jednoho starého pána, který byl jako kluk v koncentráku, nevím proč, a on vykládal, že když dojel transport s lidmi a byly tam maminky s dětmi, že šly automaticky na smrt. A on přiskočil k nim, vytrhl jim to dítě a dal do náručí starých žen a tím zachránil tu mladou, která měla celý život před sebou. Odkoukal to a pomáhal...? Pořád nad tím přemýšlím...
03.10.2017 15:52:04 | Philogyny1
To je opravdu zvláštní rozhodnutí... nepochybně chtěl pomoci, ale copak věděl, jak se cítí matka bez dítěte...? Copak se dá srovnat hodnota jakýchkoli dvou životů, copak jsme schopni něco soudit? Můžeme jen dělat to co on - kam nám dosáhne rozum a intuice a pak se děj vůle...
Děkuji, milá Phil!
03.10.2017 20:31:49 | Pamína
Pamínko jablůňko,věřím, že takový pocit zadostiučinění snící jabloně uprostřed umírání mívají...:-D* ST***
03.10.2017 14:36:18 | Frr
Ano, můj milý... copak by vlastně člověk mohl chtít od smrti víc?
Poděkování pro Tebe, yes...
03.10.2017 20:28:42 | Pamína
jde mi mráz po celém těle Pami, slyším tě ji číST, ST nestačí...jsme schopny rodit i umírat...pro jediné objetí...
víš co je zvláštní, jak podobné náměty se nám mnohým v určitý čas honí hlavou, všimla jsi si už toho? :)
03.10.2017 14:30:47 | Malá mořská víla
...jakoby reflektor inspirace zazářil na stejná místa, viď? Moc děkuju, má milá Malá!
03.10.2017 19:10:23 | Pamína