zbavit se toho všeho

Vyhrabal jsem z písku přesýpacích hodin hodinky s řetízkem do kapsičky.
Nevěda, který čas mám brát vlastně vážně.

Miliony systematických blech se vypravily na cestu.
Kdo měl tu šanci si je osedlat, tak to udělal.
I když všechny ty cesty mohou mít cíl jen na začátku. To je ta potíž, když se žije na kulaté planetě.

Byl jsem nakreslenej na hospodském ubruse.
Bylo to oněch patnáct minut slávy?
To by šlo.
To se dalo přežít.

V pravděpodobně posledním otčenáši večera něco chybělo.
Kousky sýra anebo smetany.
Zase tam byly jen panáci.

Odříkal jsem modlitbu huhňavým hlasem.
S krví na jazyku.
Vrána se dívala se zalíbením na moje oči.

„Tady budeme v bezpečí.“
Fajn věta, když ji někdo pronese a věří ji.