šťastný krajánek

kéž  se  zas  ocítám

v  krajinách  nepravděpodobných

kde Měsíc žertem vyje s vlky

a  pukavec  dešťů  rýhuje  tmu

vnadnými  cákanci  světla

tam  kde  už  i

nedomrlec jako  já

odkládá  své  předsudky

a  piští  v uších  rozespalých   netopýrů

jeho  kvil  tancuje  na  hřbetě  vlnolamů

vítajících  přílivovou  vlnu

valící  se  z  bezmezí  obzorů

pod   zápraží  pralesa

na němž

  masožravá  orchidej  nedočkavě  snídá

kořínky  času

a  v zahradě  dětství

  stoupá  pryskyřičná  vůně

  z vylitých  necek  zámořských  objevů

až  k nebi  zmáčených  rozbřesků...

čárymáry

v nedonošeném  vejci

se  šťastně  kutálím

do  dračího  hnízda

nedovyprávěných  pohádek...