Dech

Můj dech šumí jako moře.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.

Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.

Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.

Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.