prosím, zatopíš v kamnech?

v lese na pařezu

sedávám 

tak dvakrát až třikrát týdně

 

chodívám sem

odpočnout tužbám

který mě v posledních měsících 

nenechaj ani trochu vyspat

 

stočenej v klubíčku 

v tom rezavym světle

počítám slavíky

co věčně mi zpívaj' 

o klidu

o štěstí

o lécích 

agresi

 

a taky krákání 

končícího podzimu

který mi šeptá

úzkostný rýmy

o smutku

o chladu

o temnu

 

a já se tam 

bezhlavě snažim vecpat

verše o krbovým teple

přesně tak

jak jsme si říkali

na čtvrtečním 

skupinovýn sezení

 

nějak to tam

nesedí

nějak se to

nerýmuje

a tak 

poslušně propadám 

podzimní depresi

 

poslední nádech

letního vzduchu

zdál se tak plnej

až mi vydržel

skoro do října

 

ale mý plíce 

(ani mozek)

nemaj tak velkou kapacitu 

udržet ho dýl

 

přestanu kouřit

a uvidím 

jestli to příští rok

může bejt lepší

 

a jestli to vůbec přežiju

 

však se ta schopnost dejchat

pořád ňák snižuje

docela sípám 

a kašlu 

a taky je mi pořád trochu chladno

studivě