Anotace: ...po dešti
Poslední dobou se ve snu často vracím do školy, abych dohonil, co jsem zanedbal, i když je to bohapustý nesmysl, a nikdy tam dlouho nevydržím.
Jsem na to všechno příliš starý.
To jsou jen kecy, že člověk je starý, tak jak se cítí.
Lidé se na něj dívají právě jen tak, jak je starý.
Mysl utkvěla na jediném bodě.
Dával jsem si náramně pozor, aby to nebyl ten bod, co by mohl pohnout se Zemí.
Naštěstí nepatřím k těm, co by kdy něco našli.
Jednou jsem našel padesát korun.
Myslel jsem, že začal bezstarostný život.
Co budu dnes celý den dělat?
Budu si něco nalhávat.
Čerň ze stránek novin si přidávat do kávy.
Předstírat, že jsem slušný člověk.
PS.
"Co se to tady, u všech čertů, děje?"
U všech čertů nic.
...po dešti... Jako vždy u Tebe - romantika od hlavy až k patě. No, to jsem trochu přehnal, ale od volete po prdel určitě...
29.08.2024 16:25:21 | Koala
..."a Nobelovu cenu za LITER(aturu) dostává Jort!"---;-)...ale kaluži na ulici je to stejně jedno...co se starat o to, co odrážím.
07.02.2023 17:50:14 | Marten
Mám rád takové literární útržky. Sestavuji si tak tebou, koláže lidské mysli.*
07.02.2023 16:04:43 | šerý
Hezké čtení ;-))
Vtipné jako vždy.
***
Mám jen pocuchané vlasy.
Byl jsem se ohřát.
Na chvíli u kamaráda.
Opravdu málo se děje.
Šel jsem od holiče.
Pocuchal mi nervy.
Končí !
Lidé jsou oholení.
Čím dál víc.
A padesát korun nestačilo.
Již před Covidem.
07.02.2023 10:49:19 | Fialový metal