potkat svojí vinu vykreslenou na říčním oblázku
potkat svojí vinu vykreslenou na říčním oblázku
Anotace: ...ve světě kvantovém..
Skládat slovo ke slovu, jako když se připravují mažoretky ke svému výstupu.
Líbila se mi duhová kulička, co jsi měla namísto oka.
Nešlo jen o tantru na pískovišti.
Někdy lze i vzpomínku přežít.
Třeba tu, kdy jsem vyběhl nahý za hluboké noci z postele, abych ti přinesl růži z parku.
Až nyní si uvědomuji, že jsem nikdy dost dobře nepochopil dar květiny.
Vzbudil jsem se, protože jsem souložil s nějakou paní v zahradní chatičce.
U těch snů člověk nikdy neví jestli je pozorován nebo jestli pozoruje.
Možná obojí najednou.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jen mezi náma chlapama - zahradní chatičku mám taky ve sbírce míst koitu, je to už asi pětatřicet let, oba jsme byli na plech a skončilo to vzájemným porozuměním při společném zvracení z okénka...
Květiny tam tehdy hrály nulovou roli.
29.08.2024 16:28:45 | Koala
Pro vzpomínky si chodím do sklepa. Mám je tam v lískách se stopkou nahoru. Stále svěží a křupou.
Ale ztrácím pevný krok a říkám si... Jednou si nad prudkými schody dolů nerozsvítím.
Pěkné čtení i k přemýšlení.*
22.02.2023 13:06:49 | šerý
Díky...
I za obrázek
Ale i a to ...
Hlavně za radu ;-))
Vyběhl jsem též ...
Únor, neúnor ... blíží se březen
Za kamna vlezem
V dubnu též
A v květnu pořádně zatopíme
Když po půlnoci
Bílé reflexní půlky svítí na záhon !
***
Růžím nesvědčí mrazy
Snad již nedorazí
Tři však ... ve váze mám
Učitelka vzrůšo
Srdce buší
Při pouhém pomyšlení ;-)
22.02.2023 10:34:26 | Fialový metal