většina zpráv o lidské existenci je mi naprosto k ničemu
většina zpráv o lidské existenci je mi naprosto k ničemu
Anotace: ...
Dotkni se želvy po té, co vysype nálož vajec do písku na pobřeží.
Kdy pláče pro další generaci.
Pro tušení.
Pro ty, co nepřežijí.
„Je libo spáchat sebevraždu?“
To je opravdu hodně drsné ptát se Jeníčka u rozpálené pece.
Jenže všechno nejsou jen pohádky.
I ježibaba má své dny, kdy vítězí.
Dostáváme šancí za šancí.
To je nekonečno, jemuž nerozumím.
Myslet si, že myslím.
Taková zvláštní představa.
PS.
Prezident by neměl sídlit na hradě.
Sám je pak natolik zmatený, že má pocit, že je z krve královské.
Spadne do pohádky.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jorte, posílám duši jak doufám spřízněné pozdravení, tvé texty mi chutnají a jsou mi blízké. Drž se hochu, jaro už klepe a můj jezevčík je z toho přecitlivěnej.
01.03.2024 20:03:26 | Matahaja
Nahlížím
Usmívám se ;-))
Převracím
Tvé zprávy vřele.
***
Zaujatý jsem
Dumám sic zbytečně
Prs platný ... občanský soudný hledám.
***
A pak, ze mě jen vypadne:
Chtěl bych být aspoň jednou jedinkrát ježiděda ;-))
Co říct si nedá...
Děti neupeče na soc. peci.
A přeci budu v pohádce.
I když nechci ?
***
Ať se Ti daří.
10.03.2023 20:27:39 | Fialový metal
Při tvém titulu díla se mi vybavila vytrčená ruka a část hlavy, z písečné náplavy břehu. Byla to Socha svobody v promítaném filmu Planeta opic. Úžasné podobenství, a tenkrát mě tato sekvence dost zasáhla.
10.03.2023 15:51:58 | šerý