V loužích

Skrývali jsme se v loužích a ploužili jsme se šedým světem slov. Ty jsi šel s hlavou skloněnou; tvoje minulost tě doháněla. Udělal jsi věci, které se neodpouštějí. Byl jsi doživotním vyhnancem hlasů i společnosti. A já tě milovala.
Ptal jsi se, jak kdy můžeme být svobodní. A já ti řekla, že nikdo není svobodný, avšak ty jsi namítl, že to je lež, a tu nám bláto stříklo do úst, takže dál jsme se nedostali.
Ty jsi se smál. Říkal jsi, že jsi měl v puse pulce, a já nechápala, jak se můžeš smát, když tu stojíš celý od bláta a já tu taky stojím celá od bláta, když jsme mokří a oškliví a nemáme kam jít, protože nás už nikdo nebude mít rád a navíc jsi měl v puse pulce. A ty jsi mě stáhnul za sebou a já se bála, že se utopím, že se oba utopíme, a měla jsem vztek, protože mi nešlo vyhrabat se na hladinu, a ty jsi mi podával ruku, ale já nechtěla, protože jsem měla vztek.
Ale dostali jsme se na hladinu a kolem nebylo hnědo, viděla jsem nízké šedé mraky a cítila jsem vzduch a taky trochu slunce a větru na tváři. A chtěla jsem být příšerně naštvaná, ale místo toho jsem se začala příšerně smát. A ty jsi se taky příšerně smál, takže jsme tam oba stáli a chechtali se v louži jako dvě ropuchy.
A já nechápala, jak to, že se můžeme smát, když jsme hnědí bahnem a nikdo nás nemá rád, ale ty jsi řekl, že nás nikdo nevidí, a měl jsi pravdu. A řekl jsi, že právě proto jsme svobodní, protože se umíme smát i po kolena v louži a v dešti a ve společnosti ožužlaných pulců a měl jsi pravdu, protože jsi měl vždycky pravdu a já to měla vidět a za to jsem tě milovala. Ale ty jsi věděl, že to vím, protože jsem za tebou šla šedým světem louží a slov a bylo mi jedno, jestli jsi vyhnanec a jestli tě nepřijmou.
A tak jsem se na tebe usmála a ty ses taky usmíval, protože jsi viděl, že už jsem taky svobodná a že se budu usmívat, i když zrovna nebude svítit slunce, že už nejsem měsíc a že umím zářit i bez něj.
Podíval ses na mě a já pochopila, na co myslíš, i beze slov, a tak jsme vzali všechny naše síly a všechen náš smích a vdechovali energii přicházející bouřky.
Společně jsme se vytáhli na skálu.
Šli jsme spolu zapalovat ohně.
A spálili jsme v nich všechno, co jsme nebyli mi.