Nerad vylézám ze své ponožky

Maková pole krásné rudé barvy.
Vzpomínka na domov.
Na Mars.
Bradbury popsal prenatální vzpomínky lidstva.

Psaníčka plná otázek, jak lahve plující po mořích.
Jsou psaná velkými tiskacími písmeny.
JSTE TAM?
Připadám si jak součástka pekelného stroje.
-Takže jsi to pochopil.-

Pod dřevěnou podlahu jsem schoval dopis od karcinogenní porcelánové vědmy.
Dřív než jsme si oba lehli.
Dřív než pověsila moje slipy do okna, že je obsazeno.
Nevadilo mi to.
Na chvíli jsem se cítil vítězně.
Než řekla to prosté: Slez ze mě!
To jsou ty komické detaily životopisu.

PS.
Nedávejte dětem do rukou sirky!
Ony si je vezmou samy, když se rozhodnou.