Vážka si létá v neskutečných pojmech akrobacie
Vážka si létá v neskutečných pojmech akrobacie
Anotace: Jakoby psala vzdušné romány
Hovořili jsme o tobě zasvěceně s vodníkem.
Měl jsem strach tě potkat naživo.
On se mi smál.
„K čemu ti ten život je?“
„No to vážně nevím,“ uznal jsem.
Smál jsem se mu pro jeho mokrý šos.
On zase, že jsem suchar.
„Tahle ta planeta není koule,“ tvrdil vždy, když jsme stavěli figurky šachu.
„Vidíš!“ ukazoval prstem na šachovnici. „To je důkaz.“
„Zpátečníku,“ smál jsem se mu.
„Nikdy neberu svoje tahy zpátky,“ řekl a já to věděl.
Vytáhl puškvorcovou.
Já chleba a špek.
Z nedaleké střelnice bylo slyšet, jak někdo trénuje.
Je zvláštní nazvat střelbu sportem.
Ale dějí se mnohem podivnější věci v portfoliu člověka.
Komentáře (14)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Jorti umíš mluvit tak úžasně skrytým jazykem...miluju tvé šifry mistra Jorta :).
Nechápu jak může někdo nazvat střelbu sportem...ano už jen zacílit na terč znázorňující postavu člověka...jak jen můžeme být tak domýšlivě krutí...
Včera jsem dala svou první 5ku v domací vodě...mluvila jsem s vodníkem skoro dvě hodiny...dala se pít, byla příjemná, chladivá a průzračně sametová v barvě tyrkysu...makala jsem neskutečně ;), se skvělým výsledkem i pocitem...dokud bude dost těch, co vodu ctí a vnímají jako živou bytost planeta nás nechá žít :**
11.06.2023 06:20:44 | Malá mořská víla
Jé, tak sem jsem se nechala vpravdě ráda zavát :) skvělý text
10.06.2023 21:49:14 | Peregrini
To je romantika připomínající mi rozmarné léto, tedy až na tu střelnici.
10.06.2023 20:10:09 | Vivien
Čtení opravdové a působivé. Také na vesnici je u nás blízko střelnice. Slyším občas ty rány a text je mi o to bližší.
10.06.2023 17:59:46 | mkinka