Nádech

Skrze sklo
paprsky snaží se vtlačit
půlku tváře ozařuje mi
jeho zlatý půvab
a do kůže bodají mne
ostré jehly žhavé koule
která chrlí jednu jehlu za druhou.

Oči kráterové
snaží se na cosi upoutat
ony slepé jsou, slunce bodá
čekají na chladivý stín
co nechává slunce za sebou
aby mohly se upřít do dáli
vnímat nebe
cítit duben
jaro v barvách
květy v rozkvětu
hlínu se slzami života.

Mezi cestami v polích
zeleň znovu roste
pod mraky se z ptačích křídel
vzduch vlní jako symfonie
a na třešních bílé květy klíčí
jež brzy okřídlenci
s pozadím bodavým
opylují jejich vůni i chuť.

Slunce bodavě napadá
kapky nepříjemně studí
vítr vlasy rozhazuje do všech stran
pro lidstvo nesnesitelné síly
které ale přírodě
darují ten největší dar
jenž je život
bez něhož by život člověka
upadl v zapomnění.