a zítra smíš být

hledíme do očí svých
ty zrcadlíš mou tvář
já hladit mohu tvou
s vědomím, že
vítána jsem před tebou


že odvěků jsi
a tak ti mohu patřit


tvůj chlad odradí
jen ty, co tě neznají
a žár, co ve mě rozhoří se
bude už napořád



Ty a Já
vydané si navzájem
však tajemné v svých tišinách


pokryta drobnými lístečky zlatovlasých bříz
necháš mě přijít blíž
tak blízko
na kolik odvahu
teď v sobě najdu


dnes už vím, že ji mám
tu učilas mě ty
jménem svým
Smělá
a zítra ?
zítra můžeš být zas jiná