Moře

Moře, jsi staré téměř jako čas.
Za nocí jsi vidělo hořet asteroidy,
vlnami jsi chladilo rudou lávu vulkánů.
Zárodečná polévka tvých mělčin se stala naší prakolébkou,
v tvých hlubinách se dosud vznášejí příšery z pohádek.
Když hravě olízneš malé dětské nožky,
jsi nevinné a něžné jak matčina náruč,
až zapomeneme, s jak nelítostnou silou umíš zabíjet a bořit.
Tvá šíře šeptá „volnost … svoboda…“
i racek křičí „Volnost! Svoboda!“
V tvém objetí slyšíme svá srdce.
Milujeme tě, moře.
A až všechno pomine, ty budeš dál kralovat světu.