Cesta VI

Ach jo, a je to tady, povzdechla si cesta. Konec klidu
Mužíček, ne větší než trs trávy ostřice, poskočil na levé noze, a v náznaku smeknutí klobouku vyšvihl dvorné gesto před publikem
Jako jediné místo na celém širokém světě, poskočil mužík na pravé noze zvláštním způsobem, máte tu čest být svědkem zázraku
Ooch, obdivně vzdychla muchomůrka, červenající se při pohledu na mužíkovy svalnaté paže, porostlé hustými černými chlupy
Nebyla zdaleka sama
Všichni uhranutě sledovali paži, na jejímž konci se náhle zjevil balíček lesklých karet
Mesdames et Messieurs, kdo kdy viděl takový div?
Karty, podobné lesklým sklíčkům, se rozlétly vzduchem, obloukem přelétly přes mužíkovu pleš, a jako můry se pleskavě snesly do čekající dlaně
Nevídané...aach...jste velký umělec...
To určitě, pomyslela si zhnusená cesta, která dávno věděla, o co jde