Okouzlující bytost

Šla naproti mně
v opojném letní větru vzpřímeně
po dlážděném chodníku v délce stovky metrů
Nízké domy byly ze strany levé
z druhé postával zástup opuštěných vozů.

Snad měla v natažené pravici psa
tedy domnívám se – nevím to určitě,
můj pohled směřoval výše
na její poutavou medově zbarvenou pleť
plavé vlasy sepnuté do copu
veliké kostěné brýle slunečních brýlí
sukni průsvitnou snad z tropů.

Nesla se po vzoru filmových hvězd z let dávno minulých
a přestože to mohla být inspirující doba
ona kráčela přede mnou – byla tady a teď!

Tolik jsem si přál její dlani vést
jít společně s ní do ráje
jít s velmi mladou,
které jistě mnozí muži k nohám kladou
okvětní lístky růží,
to když jsou okouzleni vnadou
či vnadami.

Pod zataženým nebem podél vedlejší cesty
vzdouval se tenký proužkovaný svetřík
s neobvykle hlubokým výstřihem,
dobrý Stvořiteli
jsem ještě v reálu, anebo již ve snění živém?

Každý její krok ponoukal k pohybu veliké prsy,
jenž tvarem připomínaly plody ranné – tykvovité
šla hrdě, nemajíce prádlo z lycry ani krajek,
co ženy obvykle nosí,
dováděla by k zoufalství svědky očité,
však jsem zde sám,což velmi vítám,
nejspíše byla Evou vyhnanou z ráje
skvostem přírodním s pasem vosím.

Jakmile jsem se ocitl téměř u ní
povšiml jsem si plnosti spodního okraje jejich vnad,
jež se mírně stáčely do stran
i zřetelných terčíků dvorců s drobnými višněmi v jejich středu.

Nemohu si pomoci, její jedinečnost zdůrazňovala štíhlá stehna,
ploché bříško i drobnější postava,
ani s odstupem času si krásnější dívku vybavit nedovedu,
měla vše, co ideální žena míti má,
ano již nyní se dívce všeho vrchovatou měrou dostává.

Nádherná dívka se psem
je léto, z rozkvetlých luk stoupá omamný roztoužený opar
není možné se nezabývat opěvováním krásy...

Ti šťastnější letní večery tráví milováním,
dost možná nespoutaným sexem...
Kam asi mířila, ladná dívka se psem?
Při vzpomínce na ni stále kroutím hlavou,
stále se rozplývám, jihnu nad postavou

A to až do doby, než zmocní se mě trudomyslnost a skepse...