´´´

Tvůj portrét uhlem nakreslen na bělostný svatební závoj
mačkám v rukách stářím obtěžkaných.
Šaty z papíru si oblékám
- tebou popsaných,
- tvá slova na nich skáčou
- skotačí
- dovádějí
- jiskří jako plamínek v tvých očích
- prolézají dětskými atrakcemi na dětském hřišti v dětském světě
do rádoby vyšší úrovně světa dospělých,
- nečitelně se rozostřují pod mořským přílivem,
který spláchne nicotné flirtování do rybích žaludků.

Tvá vůně vpitá v papírový šat inkoustovými čárami
čárami plné kódů,
mě dostává do extáze, ne-li do orgasmu.
Chci tě cítit!
Tisknu k sobě provoněný kus látky nacucaný tvou tělesnou tekutinou,
škrtím se chtíčem,
mrtvou nadějí,
příliš rychlým vzplanutím.

Nedotýkáš se mě,
jsi rozložený, jakoby v mlze,
ačkoli postačí natáhnout paži
a má dlaň dotvoří tvé obrysy,
které obměkčí mé dotykové smysly!

Svůj mohutný krunýř ode mě vláčíš pryč
za dalším dobrodružstvím.
Prsty jednou namočené v mořské pěně
hned zas sušíš na písečných plážích.
Písek, voda... vzduchem letíš,
jen zem zůstává tvým živlem s ostatními lenochody sdíleným.