°°°

Nepřemýšlej příliš,
ale vznášej se tunelem budoucnosti a
podlehni vzdušným proudům
náležícím studeným, ostrým, závratným výškám
protínajících místy probleskující město
lidských příbytků z kamene
slepených marmeládovou pečlivostí dělnických paží,
který orlí pera rozvířila.

Netrap se nebo mi pukne srdeční tepna
a krví zalije se starobylost i malebnost komunistické nadvlády
vpité do architektonických památek
- našich hnízdeček rodinné lásky a soudružnosti.

Podlehni vzoru dětinského cachtání
a vylouhuj sebe samu v laguně průzračné
jako studánka v červené karkulce.
Nechej se obalit slizem
vysáté z černé skořápky slávky jedlé
lesknoucí se bílými mramorovými tenoučkými paprsky a skvrnami a
její nejkoulinkatější perlu si posaď do vlasů
jako bambuli krvavě rudou místní šašek klaunovi nasazuje.

Nic ti nebrání v početí,
věk tlačí ti do zad stařecký hrb a
ohýbá vpřed ramenné okraje a
vpichuje jehličkou času vrásky kolem přihmouřených očí.

Už už se kope na svět ta barokní boubelatost
a vykukuje uslintaně do renesančních chodeb
optimistických nápadů,
oslav člověka,
víry v síly rozumu,
nezapomenutých a přeci vymetených pesimistických starců
do nemoderních z data vyšlých košů.

Tělíčka obalená tukovým vakem matčiných výkrmných dnů,
týdnů a měsíců nepatrně mutují
do nových neokoukaných postmoderních futuristických ér,
jež neznají ani své jméno,
ani své charakteristické rysy,
ani své vládnoucí třídy,
neboť ty právě poprvé ve své mrňavé velikosti
mini nožičkami zakopaly a
svým nestydatým řevem pánovitě, vztekle a vzpurně
oznámily svůj příchod.