˘˘˘˘

Nech mě jít do vod hlubokých,
do zaoceánských světů prázdných primitivních jazyků,
nesofistikovaných bytostí
- selským rozumem okovaných
- s dekorativní henou do kožních pórů vpitou
- s čelenkami ve střapatých vlasech
- s děravými zubatými úsměvy přítomných okamžiků
- s čely protkanými hluboce zarytými vráskami
odlišných náboženských, společenských, morálních
a dalších neméně fundamentálních starostí
odproštěných od byrokratických svěracích kazajek.

Volná jako holubice,
- jejíž péra pohání větrný mlýn tvého aaaa
v různých hrdelních i mimotělních výškách,
řítím se na vlnách paralingvistických šumících tónů,
boská, nahá, nespoutaná, divoká
přibližuji se k tvým ostrovům,
kde stanu se promiskuitní královnou.

Přikryj mě peřím lásky a
unes mě k indiánských ohňům
v plném rozkvětu obklopených taneční ceremonií
ztraceného panenství,
početí,
nabytého mužství i ženství.

Nech mě se kolébat na židlích ze stromových paží,
nech mě být samu sebou v pralese provoněném dýmkou zaostalého myšlení,
které svou čistotou, prostotou, dobrý úmyslem
pohltí a spláchne silou islandských gejzírů
odpad civilizací do
neprobádaných
neuchopitelných
nedosažitelných černých děr.

Nech mě se utopit v tvé polygamní společnosti,
co v monogamii nevěří,
co žárlivost neuznává
a smrtí ji trestá.