žbluňk

Zavrtával své šťavnaté půlky vyseděné moudrosti
do kostnaté rokokové židle
s polštářkem prošitým šípkovým vzorem pro hosty.

V krku mu žbluňkla slina upovídanosti,
jež spustila skrze klenutou řadu zubů,
těsně posázených do dásňového sádrového odlitku,
černý hadrem vyleštěný pás
- tiše si pro sebe šelestící
myšlenkových syntéz a analýz
posouvajících se do vydýchaného prostoru
fackujících tváře uhnětené mistrem keramiky do úsměvných úšklebků
- jako když gong zaduní
narušujíce tak svou rezonancí
dunění našich hrudníků a
vstřelí injekční stříkačkou
vehementní návykovou látku do doposud nehybných údů
pospojovaných mazlavými klouby
rozvrzaných dle délek existencí a
zahájí tak, cituji název, "kung-fu" zápas.

Jeho kštice zrzavé slovní zásoby létala od ucha k uchu,
bzučela jako čmelák uvězněný v babičkovské peřině a
pleskala po zdech fleky nestravitelné vybrané knižní neotřepané fráze
rychlostí nezpracovatelnou pomalejšími články publika, tedy mnou.

Prudce rozevřel vzácný poklad
sešitý uprostřed zlatou stuhou popularity a
začal běhat - co běhat! sprintovat očima po řadách
oživujíc příběh děr ve zdech
vyplněných penisy mluvícími se rty sličných dam.

Přeměnil konvencemi svázanou přiškrcenou
vysokoškolskou vytříbenou snobskou jazykovou výměnu
na erotické porno
vybičované ostrou upřímností
odrážejíc balónek života takového, jaký je.