;;;

Z dýmky prostrčené retní škvírkou do ústní dutiny
bafá poslední pochybná
v beztvaré cukrové vatě opatlaná
nesrozumitelná moudra ---

vyhasínajícího zestárlého roku
řítícího se k svému konci,
jež klopýtá za svým mladším začátkem,
a jakmile ten konec honící začátek
jako psí čumák svůj ocas
šťouchne neviditelně nosánkem,
zazní na nebesích rachejtlový gong
oficiálně zahajující 14.rok 21.století,
k mému
k tvému
k vašemu
překvapení ani trochu nenarušujíc seanci
dvou zmatených existencí,
z nichž jen jeden štěbetá jako papoušek
s rozčepýřenou chocholkou na hlavičce
drápky vrývajíc do bidýlka svou lehkost,
s níž vnímá tento svět a

--- vanilkovým tabáčkem provoní vzduch cimry
nasáklou nemocným zvráceným pachem rozkladů osobností.

Pololežící na perském koberci Zikmunda Freuda,
který ho nečinně z ústraní ostražitě naslouchá a
vsakuje prazvláštní výpary jeho bezmocnosti,
sám pokuřuje smrtelné jedy nevědouc,
že brzičko již uzavřou víko jeho vlastní
psychoanalytické rakve,
nehybně ponechávající mimické svaly v povadlé poloze,
ve vážné stagnující hypoaktivaci
stejně jako jeho obrovskou ruku
volně převislou přes opěrku křesla
konečky prstů dotýkající se stařecké hůlky,
baf baf,
obláčky letí prostorem a
jako medúzy se všelijak otáčejí,
roztahují se,
snad ve snaze obejmout a schramstnout veselí za okny a
vyčistit mysl okupovanou neurózou.

Měsíc penetruje dovnitř
vrhající kuželovitý proud světla pozdní noci
na herce, jež nepotřebují publikum a
proto zamykám klíčem vídeňskou hypnózu
oživující sexuální potlačené touhy
vytahující je z nevědomí do vědomí a
prstem nasliněným jazykem zvědavosti
otočím stránku pojednávající o tak trochu jiném šálku vařícího šílenství.