_____

Bahním se v sebelásce v prostoru sebe-zkázy
za skřípotu tření mezi nebem a zemí.
Kolem se potulují pracky
špinavých lidských vlastností,
co mi zarývají do těla drápy
bezmocné snahy o únik
do prostorné vyváženosti -

Balancuji na cirkusovém laně
bez vidiny konce,
líce, tváře, čelo
vybílené moučně poprášeným štětcem komediantů
prudce kontrastují s mýma vykulenýma očima
ohraničené silnou černou prohnutou řadou řas
mrkajících panenek hororových hádanek,
bílé vlasy mořské pěny
plápolají mi nervozně v slunečních reflektorech.


- čím více prosakují se skrze póry průzračné sobeckosti,
tím více uzavírám zeleně natřená vrata
babičkovských letních bezstarostností,
jež patří mi a mojí sestře,
tím více buduji za bubnujícího pochodu žoldáků
neprůstřelný štít Byronského osamocení,
jež svým tvrdým krunýřem chrání jemnou měkkou dužinu
zabydlené duše, která se krabatí
pod rozžhaveným narušováním aury unikátního bytí.

Skrz škvíru v balustrádě
přiškrcená na schůdku bloudění
s rukou zaklesnutou pod chodidlem
schizofrenních vrásek
sleduji stín tvé tváře
honící po prkně zakrnělé slávy grimasy,
z nichž vybíráš
které si nalepíš na své nahaté ego.
Bravo.

Na zdech divadelních chodeb
smějí se zkamenělé okoukané tváře
zachycené prstem fotografického umění v bodě minulosti
šaškujíc v podobě oživlých loutek
na platformě času
běžícím po eskalátoru
právě probíhající přítomnosti
laškujíc s bezednou budoucností
navazujíce mrtvé oční spojení
s bloudícími duchy pestrých lidských cností a neřestí,
co se pasivně vezou na korbě kreativity
odměňujíce ji stojící ovací
při každém obnažení uměle vytvořeného zrcadla
slepeného z jejich životů.