:::

V záři reflektorů v září
září tvoje nahatá tvář.

Oblečená do tvých slov
nesu se městem hříšných myšlenek
z betonových chlopní
pendlujících v nitru srdečního rytmu.

Svázaná řetězem beatových úderů -
neznajících smilování
nabírajících na jehlu tenounké nitky silných řečí
prošitými zanícenou kůží
do bolestných tetování ramenatých frajerů
do bílých perel hrdinky Björk.

- zasypaná sutinou z rozmělněné příručky vulgarismů -
deroucích se z raperových podlitých rtů
za cinkotu zlatých přívěsků visících na krcích improvizace

- cpu své orgány nahořklým krémem -
plazícím se jako vlnkovitě tančící had
zdvihající se z proutěného koše do
prozvučeného sálu magnetickou píšťalou
raději za potleskem tupě zírajících
čekajících na vytržení ze všednosti,
než za krysí kořistí - kterou obdrží v zákulisí

- natěsnaným mezi půlkami pecí upečeného
přeslazeného korpusu plného slovních variací
dávajících nevyřčený smysl naším očním bezkontaktním výměnám,
jež jsou napuštěny kosmickou hmotou
nesmírné přitažlivosti.

Rozum se rozpouští jako
ledová zmrzlina ve vařící kávě cirkusového mága dřív
než se dopraví do konturou obkroužených úst,
jež jsou plna emocí mrskajících jazyků.

Sluneční paprsky prskající z tvé charismatické persony
mě znásilňují a
já je dobrovolně nechám pronikat do pochvy náhodného setkání
skrze saténovou překážku našeho věkového rozdílu,
který je spálen žárem tisíce replik
pohozených laicky na dřevěný stůl
oddělující i spojující naše světy.

Naposledy do sepjaté dlaně v pěst
šeptám tvé jméno
vyrývajíc tak vrásky osudu,
šeptám tvé jméno
rýmující se s miliony hořko-sladkých přísloví
točících se v malých vírech
kolem jádra zvaném námi Čechy láska.