Jako v Kupkově obraze a stavba jejího těla

Teplota
v blízkosti tropické,
vedro nelidské.

Mým tělem doznívají endorfiny,
cirkulují zběsile,
zase po dlouhé době při síle,
po cvičební aktivitě s nářadím,
nepředpokládám,
že se pod panelovými domy
navnadím.

Je pravé poledne
v pruzích fasády zelené a žluté,
tak jako v Kupkové obraze,
obdélníky.

Do pruhů barev vetknuté
chvílemi zase vystupující z plochy,
stovky bílých rámečků.

Jsou jako desítky známek na barevné obálce.

Chválím onen den,
snad osud sám,
v jednom z mnoha rámů
uviděl jsem bílou paži.

Komíhající dívčí ruka,
rychlé pohyby,
doprava a doleva
pravé poledne,
slunce bez milosti žhne.

Pak vystoupala po žebříku
vyslovil jsem citoslovce romantiků:

„Ach...“

Můj pohled klouzal po titěrném sportovním tílku,
končícím pod nevelkými prsy.

Pojal bych je přesně do dlaně....

A celé minuty
zbyly na bezmezný obdiv,
vyřezaných svalů na jejím břiše,
ploché,
ani gram tuku,
stál jsem tiše.

Podbříšek i pozadí
zahaleny pánskými šortkami
s velmi výrazným vybráním
po stranách.

Vedla dychtivé tahy jelenicí,
rychlé tahy paží,
překotně leštila,
okno snad,
možná desetkrát,
nahoru, dolu,
od spodního okraje
až k vrcholu...

Neustávala ve svém snažení...

Její prsy připomínaly větší kopečky zmrzliny,
v elastickém bílém triku,
nemohu oči odtrhnout,
šikmé břišní svaly,
mizely pod šňůrkou šortek.

Vystoupala zvolna
na nejvyšší stupeň žebříku,
hýbala rukou,
divoké tahy.

Představoval jsem si,
jak se zaujetím
houbou myje má rozložitá záda.

Anebo prsty namočené ve vonném oleji
proniká do mého širokého zádového svalu,
trapézových svalů a šíje...

Při pohledu od pískoviště,
vzhůru do čtvrtého patra
mi nemohlo uniknout
dokonale tvarované pozadí
ve tvaru podkovy.

Z jiného úhlu pohled připomínal
dva dokonalé kokosové ořechy.

Už,


už,


U Ž !!!


si představuji

hodiny potěchy...


Pohyb mezi nimi

svalnatými...