(((

Zavrtaná v klíčové dírce

sedím jako Buddha pod stromem moudrosti

kouřící dýmku pozorovatelských schopností,

jež Foucault převádí do režimů neviditelné disciplinární moci

viditelných subjektů.

 

Provrtávám se jako červotoč čajově provoněnými chodbičkami

mozkových nervových vláken a 

ukusuji tu kus a tam 

jako housenka pídící po listě 

kousíček z postkoloniálního ovoce či

feministického lektvaru uvařeného z mužských kostí

domorodých kanibalů nerovnoměrně poházených na ostrovech zkázy i krásy.

 

V kantýně zatuchlých zdí postkomunistické éry

stepují příbory po talířích taneční sestavy

za melodickéhoho proudění velikánských symfonií 

složených v nesmyslné slabiky pana Ebbinghause a

pára z kotlů vaří kostnaté pracky ďábla Mephistophelese.

 

Zvoneček z ovčí vlny otřásl se jako oslí uši a 

odvzonil konec červnovým červánkovým zkouškám a

čokoládový hlásek unikajíce šeptem ze zrudlých rtů japonské gejši

vyhlazené do bělostné propasti bez vrásčitých koryt

zašeptal do ucha první srpnovou báseň višňových vášní...