Mňoukání

Pro J.H.
Viděl jsem nejhladovější duše své generace zničené bezstarostností, klečící a prosící o almužnu. Vlekoucí se za tmy mrtvými ulicemi města duchů ve studeném podzimu a vztekle shánějící kapku alkoholu. Buzny s hlavami v oblacích, nažhavené pro styk za cash, který provalí za tabák a jednu noc s hvězdným prachem na obnaženém těle.

Buzeranty, kteří zapálí vonnou svíčku v temném bytě s bílými stěnami a kapajícím kotlem, opilý svou vlastní pýchou, která neexistuje.

kteří pláčou při koukání na Mrtvou nevěstu a doufají, že jednou sami ponesou zlatý závoj k nadměrnému bohatství,

kteří prošli pochybnými bary, kde koukali na malého zajíčka pochlebujícího medvědovi, kvůli půllitru piva,

kterým krvácela dáseň jen kvůli egoistické hře na muže, ožralého pobudy s malým sebevědomím,

kteří prohráli všechny cizí peníze v bedně, v bedně která zrcadlí nenasytnost a touhu po něčem co jim nepatří,

které naplňuje pouze a jen opíjení se za ukradené peníze, opíjení se do šesté hodiny ranní a zvracení v Black Jacku. Zločin je jejich žena, zločin je jejich droga. Bez risku není zážitek, bez Strachu není vzrušení.