Překlad básně Time

Čas tiká v písni,

Slyšíš ho?

Čas zasahuje do mého výrazu v tváři, dávajíce mi pohlavky stárnutí.

Vidíš ho?

Čas hladí mou nahou kůži

a vyřezává vrásky ve tvaru mé konečné cesty.

Čas se nevyhýbá jedinému vlasu,

tak jako vynikajícímu vojáku neunikne jeho kořist.

Čas zlostně tepe v mém srdci

jeho rozjařené melodie chlípných myšlenek.

Čas si pohrává v každém stroji,

v rytmických krocích, co pochodují nelítostně vpřed,

dokud jeho kapičky nenarazí do oceánu

rozbouřeným vlnami mé zlosti.

Čas čmárá hrozivou hru

zaplavenou postavami těch nejvíce strašlivých, zlomyslných, škodolibých, politováníhodných rysů.

Čas mi nezní příjemně,

a jeho skučící vzduch mi cuchá vlasy do nevysvětlitelné hromady neporozumění.

Čas činí mé putování slabším

a láká můj datum vypršení do svých drápů

-          vyčerpávajícího rituálního tance

-          obětí Bohům prázdnoty naplněnou myslemi primitivních kmenů.

Čas se sám sebe upíjí do úplného utlumení

zatímco mé oči se toulají v temnotě mé samotářské bubliny

a její zpomalené kroky se skácejí dolu z hory

starých pohřbů rozmazaných kouřem fajfky a zamlženého oparu.

Čas se vznáší a bzučí nad rozkvétající květinou

uvadající pod přesvědčivou silou nezvratného jednosměrného tempa tak,

aby vysál barvu květiny do svých zdí pestrobarevného cirkusového stanu,

ve kterém si dělá srandu na můj účet

z mého zranitelného beznadějného potulování.

Čas je můj oblíbený přítel,

který trvá na svém

a tvrdohlavě hluboce přemýšlí na lístečkách květin mého mládí pomocí jeho žvýkacích svalů.

Čas oddělí autory od jejich děl.

Čas oddělí matku od dítěte.

Čas oddělí milence a planety a hvězdy a vesmír.

Ale čas nikdy neoddělí likér lásky mého JÁ,

ve kterém se koupu jako dítě ve vodě matčiny dělohy.