Proč? Pro slepičí kvoč

Proč? Pro slepičí kvoč. 
Vslékám se za paravánem ze sloní kůže 
Zahanbená...

...vlastní nahotou. 
Svršky svrhnuté za 1. světové války

poházené po dřevěných parketách 
vržou s červotočem poslední symfonii večera a

dámy v robách s klobouky hrdosti a

páni s šosy až na zem visící 
černě lesknou se ve sklech

rozdmýchané necenzurované vášně a

tančí tanec v tanečním salonku 
mezi vrabci a kanci a krokodýlí kořistí,
jejíž tlama bezmocně rozšklebená 
plazí se po stěnách mrtvolných let, ba i

v hradební lovecké vitríně

Albrechta, Jindřicha nebo jiného nástupce a

peří labutí i soví pálené 
bílé a rezavé 
houpe se vzdušnými vzdechy k prknům přejedených nocí.

Měsíc se kutálí po oběžné dráze

v kočáře příštích století 

soutěžíc s dětmi rolujícími se v trávě
pádícím k lásce na mě se lepící, 
jejíž střevíc třpytí se 
jako střep v oku velryby 
na schodech mořských vln

dlážděných bílým mramorem

pro ni, pro tebe.