Na neznámém místě

Míjím ve dne
tolik tváří...

Jsou jich stovky!

Obličeje dívek, také žen,
rozmazané siluety mužů,
jejich široká ramena,
lysá temena.

Poutají pohledy
na dívky plavovlasé,
zřetelně útlé v pase.

Toho dne
ničeho nejistý
kráčel jsem
dosud neznámými místy,
nechal se přivábit...

Snad scházel cit...


Na pár desítek vteřin
dopřál jsem si bez ostychu
křečovité pohyby
jeden z hříchů
pulzování těl
bez zpytování
osud to tak chtěl,
bylo to jisté,
patrná blízkost bodu
z něhož nebyl možný návrat...

Klasik praví,
že slast provází,
to, co z těla vychází.

Což žil jsem dosud v mravním bludu?

Brzy to přišlo!

Olymp beze studu...