Labutě s půltuctem kačen

Vyhlíží
jako velmi osamělá
(já samotu svou bytostně cítím
snad proto odhodlal jsem se ke špacíru kolem sloupce nuly)

Ona

nedaleko v rámečku okna
dáma emeritní
za neděle
utápí pohled v říční hladině

Dívám se skrz blízké skupinky lidí
vypadají rodinně
venčí sebe i čtyřnohé druhy

Ach ano,
dnes obzvlášť pociťuji mráz
je nemilosrdně tuhý
to pro prasklé podrážky
v samém jejich středu…

Řeka
tak líně plyne
ba nikam
nespěchá

Náznaky ker
jsou jako krajky
z Vamber

(mám hluboko v kapsách
ber kde ber)

"Excuse me, girls,
what s your
number?"
(call)

Nedostává se mi potěchy duše

Podstatně více mě trýzní
neutišené touhy tělesné

Snad jen muž pochopí
jak skličující jsou noci
v područí živých snů
(za úsměvů i svolnosti dívek či žen)
víc než ty bezesné
když muž strádá
budí se mnohokrát
zbrocený potem a toporný

Hle
v nemnoha mrznoucích závojích
pod chvojím
trojice labutí
za nimi procesí půltuctu kačen…

Postávám na nábřeží
a kdyby bylo léto
sáhl bych do torny
pro skicák

Nasytím alespoň duši
návštěvou knihovny
sáhnu po sborníku slavných malířů
budu se kochat obrazy

Ano i takto lze být v extázi!