Když v hradbě panelů nastalo ticho

K oblíbenému místu
tam
kde bych měl sedávat
teprve tak
za dvě
dekády

A krmit holuby
či spíše říční racky

(touto kratochvílí
se zrovna dvakrát nechlubím)

Nedělním krokem překonávám vozovku
podél níž
dlí v zástupu
desítky aut

Už dávno nejsem skaut

po pravdě napsáno
nikdy jsem jím nebyl

nebylo to možné
(i přes přání zbožné)

za režimu tuhého

Klopýtám
s pocity
jako po litru portského

Pohledem kusým
častuji levoboky vozů

vizuálem

(nutně spokojený s málem)

za doprovodu prázdnoty lbi
a plnosti zásobníků sekretu slabin
jsem malátný tak opojně slabý

Pak náhle

střelhbitě

mnoho dozná změny

(kéž by v tom byly ženy)

nenadále rozjařený
pociťuji otřesy
klouzajíc videm
po jedné z karosérii
polepy výrazné v azuru

čelem k němu se stavím

jakoby stepuji

tuhnu ve vozovce

upoutá metrový nápis
přes dvoje dveře

C L A V I N

Asi bych měl
zakoušet důvěru v nedůvěře

není tomu tak

opsal nad lysinou
dvé kružnic
vodní pták

Krom rozechvění kol podvěsku mého břicha
mě přátelsky bere kolem ramen výheň slunce

Sídlištní aglomerace je nezvykle tichá

A druhdy prázdnou lebku
konejší vzrušivé představy
žlábků mezi plnými polokoulemi
s křiklavými hroty

i bádání
tajuplného ohanbí

A tak tu ohromen stojím
s vřelými pocity
nejen od slunce

Sám za sebe
a světe div se

bez hanby