Přemýšlel
jak obejmout v dešti
a vlasy nepomačkat
aby kapky neztratily směr tance
v černobílé vesnici
náhle rozkvetla višeň
a v rámu jeho zrcadla
začíná praskat
pak blátivá cesta pozdravila první slunečnice
"Jsi tanečnice?"
"Ano, jsem."
"A proč vlastně?"
"Protože waltzové kroky
umí namalovat potok
pokrytý vlčími máky."
"Tak proto...už mi svítá."
Na nebi pak spatřil
ptáky co zpívali slunci
a začínal tušit
že chce bydlet v domě
prorostlém stromy
kde květinová konvice
bude rozlévat opravdovou kávu
Nádherný déšť plný křehkosti z okvětních lístků rozkvetlých stromů. Cítím jak ten déšť voní a vidím ty lístky pomalu padat obtěžkané kapkami vody. Krása Robine. Je z toho poznat člověk s opravdovým citem.
09.12.2013 11:31:07 | Tichá meluzína
Díky moc...koukám, že se opětovně vracíš do mého světa:-)
09.12.2013 17:12:16 | Robin Marnolli
No, na prvně projetou horskou dráhu taky nezapomeneš. A já, starý komediant, mám závratě fakt ráda. To je ssssseeeeeššššššuuuuuupppp! :D
Píšeš opravdu moc krásně a to nemám na mysli jen ta romanticky laděná cukrátka, ale taky věci, které mají za úkol nám ostatním něco sdělit. To umíš velice dobře a takového umu si moc vážím. :o)
09.12.2013 18:18:29 | Tichá meluzína
krásné, i s tou fotkou, je to úplně parádní :)
...takovej dům bych taky brala :)
25.09.2013 11:18:23 | Anjesis
Vždycky když čtu tvoje dílka, tak ztrácím slova, která by vystihla jak jsem dojatá a jak se mi to líbí :)
23.09.2013 18:02:04 | Therentia
Jako vždycky to má úžasný Robinovský křehký půvab... A krásná fotka :-)
23.09.2013 17:57:48 | Elisa K.