Polibek je brána

Tančíme bosí na zastávkách, muzika a konopí projdou asi tělem i srdcem bez problémů, tak si říkáš krásné jsou časy, ne jako kdysi. Koupeme se ve vyhřáté řece, možná potůček by stačil. Kdoví, jaké to asi bude za dalších dva tisíce let- to nás možná hlavy bolet nebudou, ale srdce budou hořet navěky. Pryč s mantrou "Láska je pes", neposlouchám kecy o realitě. Říkáš asi "Tvrdá je realita" - tak na chvíli vypoj ze zásuvky TV Nova a rozhlédni se na lidičky jak září úsměvem kolem tebe když na ně září slunce a není jim horko. Nebudu s tebou hrát tuhle hru na rozumné a pomatené. Vše co chceš můžeš... jen sebrat odvahu a do svých rukou vzít veškerou svobodu. Komu je zatěžko obejmout neznámou osobu neznámokde, ten může se divit jak je snadné odkrouhnout človíčka neznámokde! Úsměv je klíč a polibek je brána- chápeme to aspoň my, kdo bosí v květinách s péry pod čelenkou ve vlasech deštivými ulicemi i lesy kráčíme, aniž slova o pokušení vážně bereme.