Bezejmenná

rozprostřela se tam
kde moře chtělo nabrat dech
srdce v tisícerých částech proměnlivosti
šíje bělostných pěšin severních úbočí
vlasy splývají průrvami skal
hlas tichý i splašeně řvoucí
vodopádem bystřin
 
 
kdo dostal se až k jejím útrobám
sevřela ho úzkost
něčeho neznámého
co překonalo věky
bylo odjakživa
umíralo a rodilo se
to jediné, stálé
 
 
dlouhé štíhlé prsty
hladí bezpečná údolí
prsy propichují řídký vzduch
vydýchaného místa, zdánlivé prázdnoty
lůno měkkost a něha
 
 
znavený poutník chtěl by spočinout
vyčerpaný, žíznivý
bez rozmyslu podlehne klamnému zdání
ne jednomu stalo se pastí
nelze se vrátit, úniku není
lze jen přijmou její výzvu
 
živote znovu nalezený