Podzim v dole Šemanovickém

Nastalo půvabné ráno posledního říjnového dne a podzimní krása chladojemná se pozvolna probouzela nad dolem šemanovickým, za rozbřesku paprlšků slunečních, prostupujících skrze oblohu nebeskou, skvostnými obláčky hýčkanou. Třpytivá rosa ledosněžná líbala trávník chladivý, romancí křehkou velebený. Bělostná mlha mléčnojemná pomaličku ustupovala a před našimi zraky se na návrší vyvýšeném začal z mizejícího oparu sladokrásného vynořovat malebný lesík tajnosnubný.
Zlatavé lístečky javorové, nesené větrem sychravým, zvěčněné šumem milostným, vířivě poletovaly vzduchem stříbrným a zlehounka spadávaly na chodníček sličný, vytvářejíce půvabné struktury barev červenožlutých. Kouzelná námraza lesklojemná zdobila meze mechové, a pod duby urostlými zářila jasem výsostným.
Drobounké kapičky deštné spadávaly z mráčků milostných na hladinu říční, na jejímž povrchu se pomaličku začínaly přeměňovat na úchvatné scenérie kruhovité, studeným proudem něžně unášené ku splávku nedalekému.
I běžely jsme se schovati pod blízký pískovcový převis nedaleký a čekaly až nevlídné počasí pomaličku opustí krajinu lesní, pozorujíce přitom jelena parožnatého, jak bystrně cválá po úbočí skaliskatém do údolí, kde se na pokraji lesa borového vyjímal pod korunami stromů malý jeskyni hrádeček Klemperka.

Malebný úsvit za rozbřesku,
přivítal podzim vládnoucí,
půvabnou silou jasnolesku,
miloval mračna divoucí.

Lahodné krůčky naše jemné,
v nádherný lesík tiše spěchaly,
na skráni velké srnky něžné,
krmelec sličný hbitě hledaly.

Třpytivá rosa ledosnězná,
líbala trávník vláhou skrápěný,
bělostná mlha slastinězná,
splývala sladce v opar milený.

Zlatavé lístky javorové,
podzimním větrem snášené,
laskaly kapky démantové,
dotykem chladu zmrazené.

Koberec vášní rudožlutý,
pokrýval lesní pěšinu,
stříbrný vítr tajnosnubný,
ovíval hajní mýtinu.

Námraza svěže ledokrásná,
hladila meze mechové,
krajina lesa třpytojasná,
vítala srážky říjnové.

Kapičky deštné jemnolesklé,
hýčkaly vodní hladinu,
kulaté kruhy stříbrolesklé,
čeřily říční krajinu.

Slovutný převis pískovcový,
skýtal nám vzácné přístřeší,
odkrýval výhled pohádkový,
na louku kdesi v zálesí.

Líbezný jelen hnědokrásný,
bystrně cválal v údolí,
na kraji cesty sokol spásný,
výsostně vzlétal ku poli.

Jeskynní hrádek malinkatý,
ve skaliska božské vnořený,
sledoval splávek nedaleký,
pod stíny stromů zvěčněný.