Nejsi sám.

Kdybych byl na malinkou chvilku v knihovně tvé mysli, položil bych vůni mojí červené mikiny hned vedle tvé vzpomínky na moment, kdy jsi se učila jezdit na kole. Aby sis vzpomněla, že abys našla rovnováhu, musíš začít od začátku. Vymazal bych pocit slunečního paprsku na tvé kůži, abys ten pocit mohla zažít znovu, úplně poprvé. Pomohl bych ti rozmazat obraz, tvých dobrovolně vymyšlených nedokonalostí. Protože cítit se krásně, je volba. A ty jsi krásná. Uvědomil jsem si, že naše existence se může zrcadlit pouze v myslích a očích druhých. A můj oblíbený odraz byl v té tvojí. Nedotknu se vzpomínky na mě. Ale schoval bych trochu mého smíchu do tvé oblíbené písničky, třeba aby sis vzpomněla na moje hloupé vtipy. A možná by ses jim sama smála, jako ten podivín, kterým jsi. Nebudu si číst nic z toho co jsi mi o sobě neřekla. Slibuji. Ale než zmizím z tvé hlavy, ponořím se do nejhlubších hlubin tvého povědomí. Kde bych schoval tyhle řádky v tvých největších nočních můrách. Takže příště až se postavíš svým démonům, nebudeš sama.