Barokní vlnka.

Má přenádherná ústa. Plná; nedá se říci malá nebo velká, ale dokonale, měkce souměrná, svět protikladu horního a dolního rtu, co si neprotiřečí – už možná proto, že se hýbaly jen do úsměvu či úžasu. Nemluvila mnoho. Vlastně si myslím, že jsem viděl spoustu ženských a dívčích rtů; pár se mi i podařilo políbit, žádné ale nebyly tak milé a nepopsatelné, jako ty Její. Moje známá H. říkává, že nesouměrnosti jsou půvabné a já s ní musím souhlasit; tohle byla ovšem výjimka. Troufal bych si říci, že měla takřka barokní pusinku, symetrickou, zároveň jemnou a s hlubokým přesahem – stejně jako ona sama měla svou vertikálu. A tak, když občas ubíjím svůj ztracený psí čas toulkami po plísní provoněných chrámech, sem tam tu její vlnku zachytím. Vlnka, to je to pravé slovo. Tichá a houpavá při všech těch tesknoulinkých pazvucích, co občas vydávala a které dodnes s melancholií sobě vlastní napodobuji. Věřím, že se mohla stát rozbouřeným mořem i vztekletesknou řekou, ale neměl jsem možnost na břehu naslouchat, nepoštěstilo se. Jen sem tam se drobné, a přitom tak dychtivé vrnění večerních vod nad její bradou skutečně pohroužilo do polštářů, přirovnatelné k spícímu plesu a z toho člověka přepadal až smutek. Smutek i radost z mlčení, to, když tišícím gestem to jezero rtů překleneš a hebká voda se líně rozestoupí pod starozákonní způsobu. Mívala nápaditá ústa. Jako kdyby svázaná přítulnou pentlí, co z neznámého důvodu dítě obtáčí kolem ručky. Je to mašle čehosi nerozuzleného, tajemného a elegantně zastřiženého. Ne nadarmo by se slušelo levou i pravou rukou zatáhnout za konce téhle stuhy a z mizící nástrahy by pak musel smutně vykouknout úsměv. Když se smála – bývala to klícka na ptáky bez ptáků, jen pro oči. A pro srdce vlastně taky, jenže to nejde zamknout a zavřít, vždyť v srdci svobodný člověk je volný i v nejtěžším žaláři, v nejhlubším zavržení od lidí a snad i na popravišti. Svobodné srdce pak volá sejmout takovou rozšněrovanou pentli z jejího úsměvu úsměvem svým a že se tak nikdy nestalo, to jsem celému světu asi odpustil. Ale mé srdce to neodpustilo mně.