Sbohem mé dítě

Sbohem, mé dítě

Odplouváš po vlnkách a já tě v sobě stále cítím, jak rosteš.
Jsi tam, ale přesto ve mě.Jsi krvavá šmouha rozpouštějící se v záchodě.
Miluji tě, jsi celý můj život, a přesto to bylo tak jednoduché rozhodnutí.
Ani se mi nezvedl kufr, když jsem řekla Ne. Jdeš?
Ano, jdeš pryč.
Byl to jen okamžik. Píchli mi do žíli morfium a já se probudila svobodná.
A teď trpím za nás za oba. Odpustíš mi to,
synáčku z levého vaječníku?
Nevěděla jsem, co je to láska, ale teď už to vím.
Paradoxně, cítím své mateřství.Teď, když jsi nenávratně pryč rozpoznávám,
jak moc jsem tě chtěla chovat v náručí a tišit tvůj pláč.
Končím první trimestr a nechápu,
že nepřibírám na váze.Hej, maličký, jak je ti v mojí děloze?
Já jsem tvá máma a budu tě milovat celý tvůj život.
Pokládám dlaň na svoje bříško a poslouchám.Ticho.
Připadám si prázdná jak skořápka.
Jak ti bylo, když jsem spala a tebe krájeli na kousky?
Odpusť mi synáčku.