V hříšném městě

V hříšném městě sledují jdoucí kolem
obehnán obrovskými tabulemi ze skla
tráva zde není, vítr nemává stvolem
sedím uvězněn stojkami z kovu
ráno dal jsem domovu sbohem
zkroušeně sedím v předsíni – skleníku
tisknoucího se na historickou část vestibulu
u památného zdiva
chladná moderna
dívčina ústa, kéž by byla chtivá
a její náruč laskavá
dlaň rozechvělá
či rovnou rozverná.

Nejspíše mám rád zdáli pozorovat,
po recyklovaném kameni
co je dokonale položen,
cupitá dvojice dívek
již vyplouvám z nitra mysli
nejsem pohroužen,
jeden pár obuvi Converse
zlehka si klouže …
Můj Bože.

Informační tabule
průběžně něco nabízí
nějaká čísla o odjezdech
snad pro lidi,
těm, co nechtějí, nebo nemohou číst
neb nedohlédnou ke klenbě z drátů a skla
nezjištně pomáhá hlasatel
hlásná trouba – kazatel
když známí to, co z tabule je zřejmé...

Pohár vína si dejme!
Chce se mi vykřiknout

Rád bych spal
ucházel se o dívku
o nejednu bych stál...

Chce se mi spát...
A ihned po tomto sdělení mé mysli,
vytanul na povrch interpret této písně
Nedávno odešel ze světa
hudební mág a poeta...
Topol...Filip
srdce si čtenářům
vylít
anebo raději farářům?

Proč se člověku mnohdy dostává uznání po skonu?
Širší publicity
Divný city...

Dobře situovaný pán s lehkým úsměvem
i krokem vesele telefonuje
široký keep smiling
Prošla štíhlá jako proutek
u úst jsem strnul
- nehybný mám koutek
k dokonalé postavě komfortní jezdecké holínky
slunce hrálo odlesky v těžké koňakové barvě bot
úchvatný pohled
dokonalá postava v mistrovské obuvi
úžasné spojení
sevřelo mé srdce - osrdí...

Zatáhlo se nebe krátce po poledni
sedím na kovovém sedátku
za zády zurčí fontány
na horizontu komíny
čas jakoby běží pozpátku
společně s penzisty
jsem si tak nejistý...