Mandlová a okouzlen na sklonku léta

Jen několik málo úlomků času
na počátku září,
mým zátylkem prostupovaly řídnoucí prameny
vzdáleného žhnoucího kotouče.

Oba nás dělilo tak mnoho,
„hezkých“ pár let
či spíše desetiletí,
více než jedno jistě
a také rozměrné stoly pokryté nerezí.

Přes všechny překážky
se naše pohledy proťaly.

Touhy průsečíky
tužby - za ně díky...


Pohlížel jsem na hroty ňader
na terčíky...

Měla rafinovaně černé triko s hlubokým výstřihem ve tvaru podkovy,
působil více než svůdně.

Byla si vědomá mého upřeného pohledu
a jakoby mimoděk se její tvář plná světla
pozvolna snášela do dech beroucího předklonu.

V odtajněné velmi dlouhé brázdě mezi prsy
se v okamžení ocitly dva její prsty,
přičemž se snažila o náznak dílčího zahalení svých skvostů
o náznak cudnosti.

Mandlově zbarvená pokožka její hrudi
mě naplňovala blaženými pocity,
byly o to cennější v čase odcházejícího léta...