Protože barvy shoří jako první

Byl to den
kdy se mi trochu zželelo vzpomínek
a vedlo to vlastně k pláči
ale jen tak
vnitřně

Únavou se nešlo
sehnout k zemi pro štěstí
ta tupost
mě nechala se jen dívat
jak druzí lezou po kolenou
a kapsy se jim rvou ve švech
a oni se
občas otočí
občas ušklíbnou
nad mou lhostejností

Pokusila jsem se rozředit
ale utopila se v terpentýnu
proč jsi mi lhal?
Když ona má
lepší vlasy
delší řasy
hezčí úsměv
a já ...

já mám tělo jako v ohni
to víš, barvy dobře hoří
protože nejsem nebe
nejsem skoro průhledná
já jsem byla
vidět