Nářky

Kde jsou ty časy, kdy jsem si myslela, že mi patří svět?
Kde jsou ty časy, kdy jsem měla lásku a toužila po penězích?
Kde jsou ty časy, kdy jsem věděla, co je správné a co špatné?

Teď se ptám, Bože, za co?
A zasloužím si vůbec tenhle trest?

Za co?
Za to, že jsem toužila objevovat svět?
Za co?
Za to, že jsem toužila mít z čeho rozdávat radost?
Za co?
Za to, že jsem tolik milovala?

Plnými doušky jsem si nabírala.
Teď se mi zdá, že studna vyschla.
Ale proč?

Závidíte?
Žila jsem si jako princezna. Měla jsem vše a nic nebyl problém.
Ale proč mi závidíte?
Život je tady a teď a nemá smysl čekat na nějaké potom.
Život je takovej, jakej si ho uděláš...
To jsem říkávala.

A teď?

Hluboko do kapsy pro poslední koruny
hluboko do srdce, pro zážeh jediný
svět je zlý, studený
místo
Srdce mi mrzne a slzy vysychaj
v mým světě ticho je
prázdno a pusto.

Bádám po příčinách a je mi těžko.
Že bych až teď viděla svět, jakej je doopravdy?
Nebo jsem dospěla a přestala věřit pohádkám?
Že by byl život jen utrpení a zrady?
Na všechno jsi vždycky sám.

Ale co je život a co už není?
Přežívat, počítat, bát se rána.
Spokojenost jedince už není hodnocení.

Modlím se, ať přijde poslední rána.

Ale za co?
Za to, že jsem chtěla vidět svět růžově?
Za co?
Za to že jsem se nebála lidí?
Za co?
Za to, že snům jsem věřila?

Přeludy štěstí byli mí milí...