Hlad

Mám hlad.
Čekám na písmeno
slovo
větu
na zprávu.

Konečně!

Lačně se vrhám na poloprázdný talíř,
hltám, polykám -
- tvé slova, věty do mě padají...
v zkřehlých údech
se rozlévá zvláštní teplo.

Chce se mi odrazit od země a letět.
Místo toho vrávorám po mostě,
narážím do stínů,
šlapu na karikatury
a sochy podél se mi smějí.

Údy mě pálí, táhnou zpět k zemi.
Mdloby mě hodí na zábradlí
a já do prázdna
zvracím tvé písmena
slova
věty
- své myšlenky

... a mám zase hlad.

Čekám na zprávu

jako narkoman na další vpich.